Hlavní stránka  >   Fosfor - Phosphorus

Fosfor - Phosphorus

Fosfor (chemická značka P, latinsky Phosphorus; navrhovaný český název kostík se neujal) je nekovový chemický prvek, který má zároveň důležitou roli i ve stavbě živých organismů.

Fosfor je nekovovým prvkem, kterého se v těle nachází kolem 500 g a denně bychom ho měli přijímat asi 800 mg. Jeho zvýšený přísun se pak doporučuje nejen těhotným ženám, ale také starším dětem a dospívajícím. Potřeba fosforu úzce souvisí s potřebou vápníku, protože jejich optimální poměr by měl být 1:2.
Má svou důležitou úlohu na poli energetického metabolismu a je nezbytný pro správnou funkci centrální nervové soustavy a zdravého stavu kostí a kloubů.
K jeho vstřebávání dochází v tenkém střevě a vylučuje se močí.

Mezi nejbohatší zdroje fosforu patří kromě masa a vnitřností také luštěniny, vejce, sýry, dýňová semínka, mák či sójové boby.
Nedostatek fosforu je velmi vzácný, protože se tento prvek nachází téměř ve všech dostupných potravinách. Pokud by k němu už došlo, projevil by se slabostí (sníženou citlivostí) svalů.
Dlouhodobý nedostatek pak vede k měknutí kostí.

K nadbytečnému přísunu fosforu může vést přílišná konzumace potravin ošetřených fosfáty. To pak způsobuje poruchou vstřebávání vápníku a železa, případně i sníženým krevním tlakem.

Biologický význam fosforu

  • Fosfor je součástí zubů a kostí ve formě fluoroapatitu. Denní doporučená dávka je 1200 mg.
  • V současné stravě se setkáváme s nadbytkem fosforu, je totiž obsažen v kolových nápojích (kyselina fosforečná zde jako E338 v roli konzervantu-antioxidantu, regulátoru kyselosti i jako součást kyselé chuti nápoje), tavených sýrech (tavící soli - fosforečnany E339-343) a uzeninách. Výživový význam tohoto zdroje fosforu (ve formě kyseliny fosforečné a fosforečnanů) je sporný, neboť v rámci metabolizmu dochází k vazbě na vápník a vyplavování z těla. Jinými slovy - úbytek vápníku z těla, vliv na osteoporózu a další.
 
  • Fosforečnany (neboli fosfáty) jsou důležitá rostlinná hnojiva. Z fosforečnanu vápenatého se vyrábí hydrogenfosforečnan vápenatý, který je málo rozpustný ve vodě a do půdy se vsakuje postupně, a dihydrogenfosforečnan vápenatý známý jako superfosfát, který je ve vodě dobře rozpustný a do půdy se dostává okamžitě. V zemědělství se ale nepoužívají čistě fosforečnanová hnojiva, ale kombinovaná hnojiva, která jsou směsí sloučenin dusíkatých, draselných, sodných a mnoha dalších, které rostliny potřebují k růstu.
  • Vápenaté a sodné fosforečnany se přidávají do zubních past.
  • Kyselina fosforečná a rozpustné fosforečnany slouží jako součást odrezovacích roztoků pro odstraňování korozních produktů z povrchu železných konstrukcí, protože velmi snadno reagují s oxidem železitým. Přímo na povrchu železa (ale také zinku a manganu) vytvářejí nerozpustné fosforečnany chemicky vázané do krystalové mřížky. Tento proces se nazývá fosfátování. Fosfátovaný povrch je vhodným podkladem pro nátěry. Fosfátovaný povrch má také dobré kluzné vlastnosti, proto se fosfátují polotovary určené k tváření za studena, například ocelové hlubokotažné plechy.
  • Sodné soli kyseliny fosforečné se uplatňují jako součást prášků na praní nebo prostředků na mytí nádobí v automatických myčkách pro změkčení vody (Na3 PO4), dále v potravinářství při výrobě sýrů a nakládání šunky Na2HPO4. Jejich přítomnost ve vodě má také antikorozivní účinky a přidávají se do cirkulačních vod pro vytápění (ústřední topení, průmyslové vyhřívací okruhy).
  • Fosforečnany amonné (NH4)2HPO4 a NH4H2PO4 slouží v zemědělství jako velmi účinná hnojiva. Přidávají se také jako samozhášecí přísada do celulózy s cílem zmenšit hořlavost výsledných výrobků (divadelní kulisy).
 

 

 

 



© 2014 VMD Drogerie, Parfumerie CZ