Maralí kořen (Leuzea Carthamoides)

Na Sibiři ho spásají jeleni, jejich lovci ho pojídají k zahnání únavy i hladu.
Maralí kořen pomáhá od slabosti, posiluje a prospívá při rekonvalescenci. Trvalka, která roste na Sibiři a v Altaji, má botanické jméno parcha léčivá. Vzhledem připomíná bodlák a nejvíc účinných látek koncentruje právě do kořene. Doporučuje se užívat jako čaj nebo tinktura, které si ze sušeného kořene snadno připravíte.

Zemitá orientální vůně nálevu je doprovázena lehkou hořkostí ukrytou za bylinnou chutí.

Maral je bylina pocházející z drsných podmínek jižní Sibiře. Místní obyvatelé ji považují za jednu z předních, velmi ceněných bylin. Jméno maralu je odvozeno od jelenů maralů, kteří bylinu spásají jako zdroj potravy a vyhrabávají její kořen zejména v době říje. Bylinka jim pomáhá přežít dlouhou zimu.

Na Sibiř je cesta dlouhá a příliš zajímavostí z říše flóry tam člověk nečeká. A hle, přece jen má tato nehostinná krajina co nabídnout. Parcha saflorovitá je totiž na území permafrostu jako doma. Její latinské jméno zní Rhaponticum carthamoides, ale u nás i ve světě je známá jako maralí kořen. Aby toho nebylo málo, někdy se jí také říká ruská leuzea či leuzea rhapontica.

Ať už ji pojmenujete jakkoliv, vždy se bude jednat o statnou léčivou bylinu vzhledem připomínající bodlák. Může dorůst až do výšky 180 cm. Její květy jsou světle fialové a mají trubkovitý tvar. Kořen je krátký a dřevnatící s velmi podmanivou vůní.

Přirozeným prostředím jsou pro ni horské oblasti a lesy jižní Sibiře, Kazachstánu a Mongolska. Zde ji objevili jako první lovci. Všimli si totiž zvláštních účinků na jeleny, kteří se krmili maralím kořenem. Pravidelně si tuto pochoutku volili, když se chystali na boj s jiným samcem a potřebovali dodat sílu a energii.

Netrvalo dlouho a sušený nasekaný kořen si získal pro svůj přínos oblibu i mezi lidmi. Velmi populární jsou tinktury a nálevy. Nejsou známy žádné vedlejší účinky, ovšem jako u většiny bylin i zde jej nelze doporučit malým dětem a těhotným či kojícím ženám.