Hlavní stránka  >  Mošus neboli Pižmo

Mošus neboli Pižmo

Sekret, který se shromažďuje ve váčku v blízkosti pohlavních orgánů samce kabara pižmového (příbuzný asijských jelenů), v surové koncentrované podobě údajně páchne tak odporně, že se z toho lovcům kabarů spouštěla krev z nosu. Ve volné přírodě je kabar pižmový ohroženým druhem právě kvůli dřívějšímu lovu pro pižmo.

Pižmo (odborně a hovorově zastarale mošus) je pronikavě páchnoucí látka, kterou produkují samci kabarů pižmových při značkování svého území. Této látce, strukturně podobné feromonům, se přisuzují afrodiziakální účinky.

Pižmo bylo hojně využíváno především v parfumerii, kde se používalo jako tzv. fixátor k prodloužení trvanlivosti vůně. Lov kabarů je dnes z důvodu jejich ohrožení zakázán a pižmo je vyráběno synteticky

Moschus Nejpříjemnější vůni ze všech látek živočišné říše a nejintenzivnější ze všech známých vonidel vydává mošus neboli pižmo.
V himalájském pohoří žije po způsobu kamzíků alpský pižmoň Moschus moschiferus, jež náleží do čeledi jelenovitých a dosahuje velikosti kozy.
Pouze samec pižmoň poskytuje mošus, jenž se vyměšuje ve zvláštní žláze uložené ve váčku poblíž pohlavního ústrojí. Pižmové váčky, které lovci uloveným zvířatům odřezávají, mají podobu a velikost asi poloviny vlašského ořechu.

Na straně přirostlé k tělu je vak pižmový kožovitý a téměř úplně rovný, na straně obrácené ven je mírně klenutý pokrytý světle až tmavohnědými chloupky které tvoří kotouč kolem otvoru nalézajícího se uprostřed váčku.

Tento otvor jest vývod pižmové žlázy a je tvořen kruhovým svalstvem. Uvnitř je pižmový vak tvořen několika blanami, které obepínají vlastní pižmo.
Vyměšování mošusu zřejmě nastává ze žlaznatých vnitřních blan, neboť nelze dokázat přímé spojení této žlázy s ostatním tělem.

Protože pižmoň s oblibou požívá vonné mošusové kořínky, předpokládalo se, že tato okolnost souvisí s vyměšováním pižma, tak tomu však není, ježto samičky a mladí samci rovněž požívají mošusové kořínky a přec pižmem nepáchnou ani je nevyměšují. Naproti tomu starší samečkové, byť i pouze krmeni senem mošusem páchnou a pižmovou hmotu ve váčku produkují.

Pižmo jeví různé vlastnosti, podle roční doby a podle stáří zvířete. Pižmoni z jara ulovení chovají v pižmových vacích masti podobnou, měkkou červenohnědou hmotu mocné vůně; v jiných ročních dobách je tato hmota temnější, někdy až černá a zrnitá; zrna dosahují velikosti prosa  až hrachu.

Že vyměšování pižma souvisí s pohlavními úkony, je patrné z toho, že teprve u starších samců, počínaje třetím rokem, se mošus ve váčcích nachází. U mladších zvířat lze ve váčcích nalézti pouze mléčnou tekutinu bez pižmové vůně.

Množství pižma obsaženého ve váčku se též řídí podle roční doby a stáří zvířete. Váčky obsahují 25, nejvíce 50 gramů.

Lovci pižmoňů suší váčky buď na horkých kamenech, nebo je ponořují do horkého oleje, nebo je suší na vzduchu.

Do obchodu přichází pižmo buď ve váčcích, Moschu in vessicis, nebo bez nich, jako pižmo zrnité Moschus in granis, Moschus ex vessis.

Rozeznáváme čtyři druhy pižma:

  1. čínské či tonkinské
  2. assamské či bengálské
  3. sibiřské či ruské
  4. bucharské

Čínské pižmo Moschus tonxuinensis přichází v obchodu v malých bedničkách, obsahujících 20 až 30 váčků balených v čínském hedvábném papíru.

Assamské pižmo Moschus indicus se rozesílá v plechových krabicích obsahujících až 200 váčků.

Ruské pižmo Moschus moscovitus přichází v různém balení. Nejlevnější je pižmo bucharské Moschus bucharicus, jež má šedočernou barvu a voní slabě.

Pižmo se značně falšuje buď tím, že do obchodu přicházejí váčky slepené z různých zvířecích blan a plněné sušenou krví, hlínou apod., které jsou mošusem napuštěny. Případně se z mošusových váčků pravé pižmo vybírá, a plní se parfémovanou krví, hlínou, nebo zvířecí mrvou.

Čisté pižmo jeví charakteristické vlastnosti proti žíravinám, jako louhu draselnému, sodnému, neb čpavku, – pročež užíváme tyto látky ke zkoumání čistoty pižma.

Mošus se používá ve velmi zředěném stavu k parfémování nejjemnějších mýdel a vonných prášků, k přípravě nejjemnějších a nejdražších parfémů jelikož jim propůjčuje vysokou stálost. Je však nutné používat pižmo velmi zředěné, protože mnozí chovají odpor proti čistému pižmovému zápachu, kdežto parfémy s nepatrnou příměsí mošusu se označují jako nejoblíbenější.
(Zdroj: Dr. Jar. Procházka, Voňavkářství a prostředky kosmetické, nakladatel I. L. Kober, Praha 1924)

Kabar pižmový 
Moschus moschiferus L. je větší ze dvou druhů rodu kabarů, jediného to rodu podčeledi Moschinae, která je nejprimitivnější, fylogeneticky a systematicky nejnižší skupinou Cervidae tj. sudokopytníků přežvýkavců parohatých.

Krásné zvíře, vzezření srnky, těla zdéli asi 95 cm, zvýši 53 cm. Krásně formovaná hlava nemá parohů, ale oba horní špičáky vyčnívají z tlamy 5 až 7 cm dolů jako štíhlé, šavlovité kly (u samičky jsou kratší). Krk nedlouhý, trup silný; nohy štíhlé silné, zadní delší.
Srst je hrubá, hustá, přilehlá, hnědá ve velmi různých odstínech. Horský tvor, povahy a schopností kamzičích, obývá skalnaté lesy vysokých horstev střední Asie od severních Himalájí až do jižní Sibiře.

Samci mají na břiše za pupkem kulovitý váček, velikosti asi 6×3×4½ cm, poněkud povyniklý, uprostřed lysý se dvěma otvůrky. Ve váčku jsou malé žlázky vylučující pižmo, jímž se váček plní a pak se občas vyprazdňuje.

Plný váček dospělého samce obsahuje asi 30 g (i více) pižma, které je velmi ceněno. Je za života zvířete masťovité povahy, usušeno vypadá jako hmota zrnitá nebo práškovitá, zpočátku červenohnědá, časem tmavne až do černa.

Protože jeden pižmový váček se cení na cca 90 až 250 Kč (v roce 1934) je kabar pižmový předmětem horlivých lovů. Jeho pižmo se vyváží hlavně z Číny do Anglie.

Pižmo 
Pižmo přirozené je tělní produkt jistých druhů živočichů vylučovaný jako výměšek ve zvláštních žlazách a vynikající svým specifickým, velmi pronikavým zápachem. Technicky je ho užíváno jako přísada do některých voňavek, částečně i v lékařství. K tomu se těží a je předmětem obchodu zvláště pižmo kabara pižmového. Uloveným zvířatům se hned vyříznou pižmové váčky a suší se na slunci, čímž ztvrdne jejich původně mazlavý obsah ve hmotu zrnkovitě drobivou.

Nejcenější je pižmo čínské, zvané též tokinské nebo tibetské. Méně ceněno je  je tzv. kabardinské čili ruské, moskevské, sibiřské, které nevoní tak silně. Nejlevnější je pižmo annamské čili bengálské, silně, ale nepříjemně páchnoucí.

Pižmo přirozené je rozpustné ve vodě i v lihu, tento roztok se nazývá pižmová tinktura a používá se ve voňavkářství.

Falešné pižmo 
Podobnou látku (tzv. "falešné pižmo") vylučují i další živočichové. O ondatře pižmové (pižmovka, krysa pižmová) je od 17. století známo, že produkuje pohlavní pižmovitý sekret - žlázovitou substanci s vůní pižma. Mezi další živočichy, kteří produkují látku podobnou pižmu, patří tesařík pižmový, kachna pižmovka velká, kachnice laločnatá[zdroj?], pižmoň severní nebo bobr evropský (jehož žlázy i vonná tekutina se označují jako castoreum). Existuje také rostlinná náhrada ze semen ibišku pižmového, podobnou vůni vydává také Olearia argophylla a rostliny rodu Mimulus (kejklířky).

Podobnou látkou je cibet, produkt cibetek, nebo ambra, jež je produktem trávícího traktu vorvaně obrovského.

Syntetická pižma

 
Strukturní vzorec xylenového pižma

Průmyslové se vyrábějí také syntetické náhražky pižma, např. na bázi nitroaromátů (xylenové pižmo), polyaromátů atd.



© 2014 VMD Drogerie, Parfumerie CZ